Potká se rudé prase, bílý černoch a falešný Rus - to není vtip ale Cherry man. A vtipný opravdu je.

V Čechách oblíbený ruský dramatik Ivan Vyrypajev napsal přímo pro soubor Národního divadla novou hru ze současnosti, zvláštní tragikomickou směsici Cherry man. Tu režírovala oceňovaná autorka Kasha Jandáčková, pro kterou to zároveň byla režijní premiéra v činohře ND. Propagace a komunikace Cherry mana slibovala nekorektní černý humor, který nenechá nit suchou na ničem. Měl jsem možnost navštívit předpremiéru této hry ve Stavovském divadle, včetně dramaturgického úvodu, který byl dostupný díky programu Bavme se o divadle! A čeho jsme se nakonec na jevišti dočkali?

Bílá herečka (Jindřiška Dudziaková), u které až časem zjistíme (i ona sama) že je černá. Což není ovlivněno nedostatkem černých hereček v činoherním sboru ND, ale přímo určeno autorem, který pro roli Suzanne stanovuje podmínku "tuto roli může hrát pouze herečka bílé pleti, nikoliv herečka afroamerického nebo asijského vzhledu, pouze zástupkyně indoevropské rasy." Dále tu máme manželský pár Toma a Jerry (Radúz Mácha a Pavlína Štorková), americký afektovaný smích a přehrávání. Manželce nevadí, že manžel spal s černou služkou (s tou ostatně spala taky) i s černým sluhou. Vadí jí ale, že Tom poslal předem dopis o jejich návratu domů a jestli zkazil překvapení při příjezdu. (Bývalá) služka vysvětluje nepřítomnost manžela, který sedí v base za sex s nezletilou, a obhajuje jej, že s ní spal až 30 minut po jejích osmnáctých narozeninách. A hlavní osazenstvo domova doplňuje pomatený strýc Bernand (Stanislav Javorský), který neustále něco mele o višních, myslí si, že je Rus, a rád vaří psy. Po nějakém čase se na scéně objeví i bývalý černý sluha Daniel, v podání indoevropského Šimona Krupy, který se v base zabil a vystupuje jako duch. Má tak vše "na háku" a libuje si jak je smrt osvobozující. Ovšem jen do chvíle kdy začne řešit, že nikdo neřeší důvod jeho sebevraždy a že možná nikomu zas tak moc nechybí.
Dějová linka je vlastně velmi jednoduchá a víceméně vedlejší. Tom a Jerry se vrací zpět do svého domu, který kdysi přenechali služebnictvu, aby je z domu vykopli. To je v zásadě vše. Jedná se spíše o nezbytnou minimální záminku jak dostat všechny figurky na jednu šachovnici, aby rozjely sérii jednotlivých situačních scének, skečů a mohly řešit co kdo řeší nebo neřeší. A že se toho řeší hodně - množství pohlaví, válka, Rusové, pedofilní kněží, postižení, znásilnění, zvířata, rasismus, bohatí vs chudí... Nebo "řeší" je možná silné slovo, něco dostane více místa (Rusko, vina, rasismus, bohatství), o něčem je jen krátká zmínka - vtípek, urazit a dál. Situace postupně nabírá na obrátkách, emoce se vyostřují a výrazy hrubnou. Viditelné je to například u Jerry, která na začátku řeší vhodnost laškovného oslovení "černá šibalka" (jak Tom oslovil služebnou), v druhém dějství ji pak rovnou vmete do očí "černou vopici."

foto: Martin Špelda

Představení je protkané spoustou nekorektních narážek (zde úvodní promo nelhalo), symbolů v nichž si každý může hledat co chce či co se jej více dotýká. Některé narážky jsou dosti viditelné, například po většinu hry přítomné velké rudé prase🐷, jehož přesný význam si však každý divák může vyložit po svém. Jiné narážky jsou více skryté, až jsem si často říkal, jestli v tom detailu či slově něco je nebo to tam autor dal jako "falešnou stopu".

Scénografie je velmi působivá, i když vlastně celkem jednoduchá. Sledujeme pokoj v domě, vysoké stěny s balkonem, zastrčenou kuchyni a dětský pokoj se skleněnou vitrínou a červeným světlem. Vše podstatné se ale odehrává v obýváku s krbem a na balkoně. Osvětlení, pára z krbu, občasné záblesky a předtočené hlasy vytváří celému představení podmanivou a mystickou atmosféru. Až mi několikrát blesklo hlavou, že sleduji Twin Peaks od Davida Lynche. Tomu napomáhá i velká obrazovka umístěná "na terase" domu, na kterou jsou promítány různé motivy od oblohy až po medailonky postav, než vstoupí na scénu (Daniel).

Už základní koncepce Cherry mana je odlišná od klasické divadelní inscenace - nezačíná se oponou, ale když vás pustí 10 minut před začátkem do hlediště, už se hraje. Bývalá služka se strejdou chystají dům, uklízí, zapalují kadidlo. Následují oznamy o tom, že představení se skládá ze tří dějství, budou tedy dvě přestávky, které budou trvat přesně několik minut a že při nich máte zůstat sedět. První přestávka skutečně proběhla jako blesk, tu druhou vyplnil stand-up Roberta Mikluše a Martiny Preissové jako neúspěšných hasičů👨‍🚒, kteří všechny požáry zaženou dřív než vzniknou, takže nikdy nic neuhasili. A nějak se vytratil i ten oheň v jejich vztahu, který se však začíná v průběhu skeče malinko objevovat zpět. Skvělý komický talent předvedl právě Mikluš, když vydržel publikum bavit poměrně dlouhou dobu jen opakováním jedné infantilní věty ("Představte si, že jste v lese"), která mimochodem v textu od Vyrypajeva ani není. A vypadalo to, že publikum i herec se skutečně velmi dobře bavili.

Pak přichází finále - 3. dějství. Scéna se dramaticky změní a doslova lehne popelem. Pořád je to ten obývák, ale stěny, sedačka i nábytek jsou zcela ohořelé. A do hry vchází 💫Astra (Simona Lewandowská), ta nezletilá kráska, která dostala černého sluhu do basy. Tu jsme mohli již zahlédnout na "terasové" videoprojekci v druhém dějství, kdy celá ve zlatém lízala zlaté lízátko. Astra si poměrně dosti povídá s publikem a dělá si srandu z Toma a Jerry (jestli jsou kočka a myš a honí se). Působí až étericky a nevinně, ale zároveň se slovně projevuje jako mrcha. Všichni ostatní z domu se do ní zamilují (i přes varování Daniela) a všem přináší zkázu a nakonec všichni uhoří. Jejímu kouzlu odolá jen strýc, který se ve třetím dějství také razantně promění a místo v kožené beranici se objevuje polonahý s trnovým bederním pásem a indiánskou čelenkou. A na terase jej u toho doprovází tři indiánští bubeníci. Že by strejdovo prozření a návrat k americkým kořenům? Od zkázy v ohni jej to stejně neochrání a také uhoří.

Jedna epocha skončila. Jen nevím jakou epochu Vyrypajev myslel.

Celé představení na mě nepůsobilo jako jedna ucelená hra, ale spíše jako lepší sitcom nebo série jednotlivých stand-upů v duchu České sody nebo Monthy Python. Tomu "stand-upovému" dojmu napomáhá i častá komunikace s publikem či spíše do publika (na odpověď se nečeká). A když proběhlo čistokrevné karaoke v podání Daniela vytanulo mi na mysli i Tele tele. Což se vše dá brát jako znamení úspěchu, jelikož se mělo jednat o černou nekorektní komedii, byť na vážná témata. A tento příslib a očekávání byla jednoznačně naplněna. Kdo se tak bude chtít jen bavit, přijde si na své, protože Vyrypajev střílí na všechny strany a do všech, takže něčím se trefí do noty snad každému. A kdo se bude chtít více zamyslet a hledat skryté významy, má také šanci. Tak honem do Stavovského, než to zakážou a smažou ;)