Zhlédl jsem předpremiéru Mefista v Národním divadle, netradičně ve Státní opeře. Na papíře zní činohra v opeře jako správný nápad, zejména vzhledem k německé historii budovy a celkem jasné lince k uvedené hře. Z pohledu diváckého zážitku si už tak jistý nejsem.
Po příchodu do hlediště je scéna otevřená bez opony. Tím jsme ihned zavedeni do šatny oblastního divadla v Hamburku, datovaného do období 1925 až 1930. Zde se odehrávají klíčové vztahy mezi herci a sledujeme kariéru protagonisty, Hendricka Höfgena, jeho ambice a snahy stát se uznávaným hercem. Scéna je horizontálně rozdělena na dvě poloviny. Spodní část představuje lokální, rustikální prostředí, zatímco horní polovina symbolizuje 'berlínské' pozlátko. Toto rozdělení mi přišlo až příliš prvoplánové a lacině zřejmé. Když na konci prvního dějství hlavní hrdina dosáhne svého cíle (a vystoupá po schodech do horního "berlínského" patra) ocitáme se v druhém dějství v jeho šatně. Ta zas postupem času nabírá na prostoru a zvětšuje se a zvětšuje, až zabírá na šířku celé jeviště.
Inscenace stojí primárně na kvalitních hereckých výkonech celého sboru. Robert Mikluš zde podává excelentní výkon, jeho podání postupné evoluce a proměny emocí jsou fascinující a místy až strašidelné sledovat. I ostatní herci předvedli skvělé výkony a bavilo mě sledovat všechny, zejména vývoj osudů jejich postav.
Režisér využívá techniku live cinema, která umožňuje divákům vidět některé detaily opravdu zblízka. Nad jevištěm je velká obrazovka, která scény zobrazuje jako v kině, což dodává atmosféru, zejména ve vizuálně intenzivních scénách, jako jsou proměny Mefista, kdy z něj teče černá tekutina.
Tento přístup však má i své nevýhody. Kamera často však zbytečně ruší a je dosti nadužívána, často se hraje "do kamery" více než k divákovi. Více mě bavilo sledovat přímo jevištní dění než obrazovku. Kameraman často zastíní nebo překrývá herce. Tento přístup, kdy 'nejdříve je potřeba něco schovat, abychom vám to pak mohli ukázat', mě dosti rušil. Některé scény se odehrávají zcela mimo jeviště a jsou viditelné pouze na obrazovce, pak působí jako předtočený film a ubírají tak na živém divadelním zážitku. Rozjetá synchronizace obrazu a zvuku na dojmu také nepřidá, ale tyto technické nedostatky jdou asi na vrub "předpremiéře". Druhou polovinu herci mluví do portu, navíc se zvláštním zvukovým efektem, který opět oddaluje diváky od živého dění na jevišti. Jestli to je režisérský záměr nebo jen daň za "operu" těžko říci. Pokud by šlo o druhý případ, nejsem si jistý, jestli to stálo za to.
Ve výsledku se tak jednalo o vizuálně impozantní představení, postavené na skvělých hereckých výkonech, které však celkově působilo jako divadelní živák přenášený do kina (resp. v tomto případě do Opery).
Dovedete si představit divadelní představení, které se odehrává během pouhých čtyř minut – od 8:51 do 8:55 – neustále dokola a přitom pokaždé jinak? S tímto nápadem přichází inscenace 100 songů, která na scéně představí dvacet sedm postav, ztvárněných patnácti herci. Každá postava má svůj příběh, svůj úhel pohledu, svůj song, své místo ve vlaku...
Nedávná inscenace Bizetovy opery Carmen v Royal Opera House, režírovaná Damiano Michielettem, vyvolala rozmanité reakce mezi kritiky. Zde je komplexní shrnutí recenzí, zdůrazňující hlavní témata, výkony a rozpory, které recenzenti zaznamenali.
Macbeth🏴 – temná, místy až hororová opera. 💪Boj, boj o moc, 🔪vraždy a 🩸krev. Hodně krve. Žádná love story. Chybí love❤️🩹, ale příběh stojí za to.
Zhlédl jsem předpremiéru Mefista v Národním divadle, netradičně ve Státní opeře. Na papíře zní činohra v opeře jako správný nápad, zejména vzhledem k německé historii budovy a celkem jasné lince k uvedené hře. Z pohledu diváckého zážitku si už tak jistý nejsem.
Nová produkce opery "Carmen" v Metropolitní opeře, režírovaná Carrie Cracknellovou, představuje inovativní interpretaci klasického díla Bizeta, která je však přijímána s rozporuplnými ohlasy. Hlavním tahákem večera je bezesporu výkon mezzosopranistky Aigul Akhmetshinové v titulní roli Carmen. Zachary Woolfe z The New York Times oceňuje její...
Článek vznikl za pomocí využití nástroje ChatGPT 4, jako vstup sloužili všechny zveřejněné recenze o Hamletovi v různých médiích i divácké recenze na i-divadlo.cz. Nevystihuje tak názor od AI, ale co nejlépe kompiluje a zobrazuje pluralitu všech pohledů. Obsahuje tak co nejvíce zobecněný pohled na inscenaci s cílem pomoci čtenáři si udělat názor,...
